Lil Raspberry

Popravdě si ani sama nepamatuju kdy byl můj život lepší. Nedá se sice říct, že bych toho měla nějak moc, ale jsem schopná se každý ráno po zazvonění budíku usmát od ucha k uchu a co je nejdůležitější.. není to žádná přetvářka. Mám všechno, co potřebuju ke štěstí a denně se vařim na tom, jak krásně všechno běží a zapadá. Samozřejmě bych mohla být bohatší, mít auto a velkou vilu.. Ale ne teď. Teď je teď a tady a já mám všechno. Jsem hrdá na to, jakým jsem člověkem, protože jsem se odnaučila spoustu negativních vlastností. Takovejch těch co má dneska téměř každej a umím milovat. Miluju lidi, miluju květiny, miluju plyšáky, miluju svoje jídlo a vlastně celej tenhle svět, protože jsme jedno. Proto taky nehážu odpadky na zem (zmrdi) a nejsem schopná zašlápnout mravence (necitové). Dlouho jsem dospívala do tohohle stádia a byl to pěknej nářez. Určitě všem známá deprese a různý úzkosti jsem si taky zažila, jenže z toho mě dostala meditace. Je hrozná škoda, že tolik lidí o tom mluví, chlubí s

Myslim si, že by si lidi měli řikat pravdu a hlavně se naučit ji správně přijmout. Strašně moc hádek u lidí jsou příjde mi z nějákýho stupidního nedorozumění, který vzniká z toho, že jeden z nich má moc malý ego, domyslí si pár věcí, hodí k tomu pár předtuch a předsudků, kolikrát druhýho odsoudí a je to. Vždycky je mi líto, když se lidi hádaj. Málokdy se mi to totiž stává a sama ani nevim, jestli je to tim, že mam víceméně v píči a nebo na to prostě nemám náladu, což je něco, o co si fakt pečuju a svojí skvělou náladu denně hýčkám jak jen to jde. Mám ráda, když jsou lidi sami sebou, ale ne když se neumí vůbec chovat. Jasný, je každýho věc co dělá, co říká a celkově jeho existence by měla být podle jeho představ, jakej on sám chce bejt, ale nemělo by to nikomu ubližovat. Je totiž něco jinýho udělat si z někoho prdel tak, že to pochopí a nebo tak, že se ho to opravdu dotkne, všichni se tomu zasmějou a on na to myslí ještě tejden a žere ho to jako nic jinýho. Téma toho, jak se k sobě li

Jaký si to uděláš, takový by se ti to mělo líbit a já si myslim, že lepší to snad na okolní možnosti ani nejde. Ne, že by se mi každý ráno chtělo vstávat a chodit do tý vyjebaný školy, ale tak nějak už jsem se s tim smířila. Jasně že je tak tisíc věcí, který mě každou minutu dne dokážou nasrat, ale dělám s tim hovno pokud vím, že na to nemam sílu. Mívám taky dny, kdy si přijdu jak zbytečný hovno, ale abych tenhle struggle vyřešila, stačí mi zajít do školy klidně i na hodinu, v tomhle se zase vyrovnává pro mě to, že škola je vlastně napíču. Jo, je pondělí a přesto, že i neproduktivní spánek je kepší aktivita než tu sedět tu stejně jsem a čumím jak kripl. Čubky furt kecaj, řešej píčoviny a mě to sere. Ah, ať už je konec. Poslední dobou mě na lidech sere hlavně to, že nechtějí zkoušet nic novýho a už vůbec nemají zájem o to, rozšířit svoje kruhy. Proč? Ať už jde o lidi, hudbu nebo jídlo já jsem vždycky šťastná když se mi v cestě objeví něco, co neznám. Je jasný, že každej má něják zap

Miluju, když se mi všechno daří a jsem úspěšná. Miluju.. Miluju, když jsou úspěšný lidi kolem mě, ať už jde o cokoli, čemu se věnujou. Úžasný mi přijdou poslední dobou hlavně ty lidi, co jsou schopný dělat cokoli alternativního, co si budeme povídat, hlavně taky pro peníze. Přijde mi totiž, že jít do mekáče, když si chci vydělat je to nejhorší rozhodnutí, který může udělat jenom člověk s nulovou fantazií, egem a ambicema. Taková ta práce, kde děláš píčoviny pod nátlakem věčně nasranýho managera, čekáš na výplatu jako dement a pak přijde třeba o měsíc později, nebo dokonce vůbec. Poslední dobou se věnuju tolika věcem s takovým nasazením, že si přijdu maximálně koncentrovaná a tím pádem se to začíná dařit. Jde o meditaci, věnovaní se svýmu nitru a pečování o svoje myšlenky, nebo spíš o to, abych neměla ty zbytečný. Od tý doby, co medituju se mi změnil život, ale o tom jindy. Taky jde o můj prozatím malej projekt, kterýmu věřim přesto, že je to prostě simple princip, ale tak nějak při

Nevim poslední dobu, co se s lidma děje. Snažím se to nějak filtrovat, ale vždycky se stane nějáká píčovina a kolikrát z toho vyjdu svojí vinou špatně. Baví vás se hrotit s fellákama? Baví vás bejt dementní? Nevim, nechápu, ráda bych odešla, ale pff. Mám očividně důležitej úkol.  Volám sos, protože lidi neví, jak úžasnej je mír. Volám sos, protože lidi zapomněli, jak je to krásný. Lidi si o sobě myslí věci, který nemají ničím podložený a nestarají se o nic jinýho, než o svoje ego a o svojí hrdost. Proč? Tyhle věci si vymysleli lidi a začíná to od tý doby, kdy jsme děti a rodiče nás chválí za to, že jsme hodný. Netvrdím, že je to špatně, ale po čase se člověk začne dožadovat pochval a zbytečných uznání, když se nedostaví, začne se uzavírat do klece, že který je uniknout těžší, než si myslíte. Protože pokud vás někdo zesměšní kvůli něčemu, co se mu na vás nelíbí a není kolem nikdo dostatečně fér aby to neuznal, srazí vám právě ego. A o to jde. Proč vás to zajímá? Příjde mi třeba, že n