Když se tak nad tím zamyslím, tak to jediné, co od života chci je klid. Jednoduše mít klid a nezaplavovat svoji mysl zbytečnýma myšlenkama, které stejně nikdy nevedou k normálnímu závěru. Je to velice úzce spojené i s takzvaným "overthinking", kdy vaše mysl ať už z nudy, stresu či agrese začne vytvářet problémy, které jsou ale naprosto nereálné. Chci, aby v mé hlavě byly převážně myšlenky ta starosti, které se mě úzce týkají a hlavně ty, které tam chci mít já sama. V téhle době se rozmohla taková zvláštní myšlenka, až bych to nazvala trendem zaobírat se tím "Co tomu řeknou ostatní?" "Co když se jim nebudu líbit?" a nebo ta nejlepší "Tohle přeci normální člověk nedělá/nenosí".. Normální? NORMÁLNÍ?! Co je dnes normální? Před chvílí jsem v časopise přečetla takové moudro, které řekla Penélope Cruz: "Nemá smysl dívat se na vlastní život očima někoho jiného" - a je to pravda. Podle mého je dost podstatně uvědomit si, čím vším naši mysl denn