Popravdě si ani sama nepamatuju kdy byl můj život lepší. Nedá se sice říct, že bych toho měla nějak moc, ale jsem schopná se každý ráno po zazvonění budíku usmát od ucha k uchu a co je nejdůležitější.. není to žádná přetvářka. Mám všechno, co potřebuju ke štěstí a denně se vařim na tom, jak krásně všechno běží a zapadá. Samozřejmě bych mohla být bohatší, mít auto a velkou vilu.. Ale ne teď. Teď je teď a tady a já mám všechno. Jsem hrdá na to, jakým jsem člověkem, protože jsem se odnaučila spoustu negativních vlastností. Takovejch těch co má dneska téměř každej a umím milovat. Miluju lidi, miluju květiny, miluju plyšáky, miluju svoje jídlo a vlastně celej tenhle svět, protože jsme jedno. Proto taky nehážu odpadky na zem (zmrdi) a nejsem schopná zašlápnout mravence (necitové). Dlouho jsem dospívala do tohohle stádia a byl to pěknej nářez. Určitě všem známá deprese a různý úzkosti jsem si taky zažila, jenže z toho mě dostala meditace. Je hrozná škoda, že tolik lidí o tom mluví, chlubí s