Ráda řeším co se mi děje v hlavě. Hledám si informace, čtu knížky a baví mě vědět o co go. Když nevím, co se semnou děje, začnu bejt nervní a není mi dobře. Teď mi bylo pár dní v kuse tak zle, že jsem fakt nechápala, nechtěla jsem nic a nic se mi nelíbilo a byla jsem nesnesitelná jak sama pro sebe, tak i pro moje okolí. Už je to několik let, co o sobě vím, že ne všechno je úplně v pořádku. Nevadi mi to a prostě s tím žiju, jsem se vším smířená a přestala jsem brát všechny možný prášky i za cenu toho, že si občas prožiju fakt hnusný panický ataky v ty chvíle, kdy je to prostě nejhorší. Zbláznila jsem se? Věta která mi celej minulej týden běhala hlavou, sem a tam jako splašená laň. Sama si tak i přijdu. Můj hlavní problém je to, že kdykoli se jentak nemůžu sbalit a utéct bez jakýhokoli složitýho vysvětlování domu se cítím jako v pasti a automaticky je mi nepříjemně. Z minulýho vztahu jsem si zvykla na veškerej nekomfort ohledně emocí, tentokrát je to ale tak spontánní, jedno