Přeskočit na hlavní obsah

Práz-dno

Je hustý, jak jsou každý letní prázdniny úplně jiný. Tři roky zpátky se mi v létě děly věci, o kterých ani nechci mluvit. Dva roky zpátky jsem je fakt jenom čistě prokalila s kamarádama, dělala klasický blbosti jako každej dospívající. Minulý léto bylo skvělý, ale tak nějak jsem si začala v hlavě pohrávat s myšlenkou, jestli to má ještě cenu, ležely mi na mysli úplně jiný věci a měla jsem víc problémů, než radostí. Tohle léto je zatím víceméně pohádkový. Poslední léto před vysokou, pravděpodobně poslední, kdy můžu dělat píčoviny a nestarat až tak moc o dospělácký věci, který stejně řešit nechci. 

Rok od roku mám kolem sebe jiný lidi. Ty mně nejbližší jsou tady pořád, ale lidi z širšího okolí se střídají jako bláznivý fanynky v postelích interpretů. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, ale já jsem spoko. People comes and people go. Když chce někdo z mýho života pryč, prostě ho nechám jít, naučila jsem se nedržet je, nesnažit se, nemá to smysl. Ti co zůstat mají, zůstanou. 

Zpátky k prázdninám. Prázd-niny. Znamená to, že mají být prázdný? Ono hrozně moc záleží na tom, jak si to člověk naplánuje, uspořádá. A mně to jde, mám pořád co dělat, jenže problém je to, že ne vždycky se mi chce. Ne vždycky mám pocit, že jsem v pořádku a ready na všechno venku. Občas potřebuju vypnout, být sama. Potřebuju víkendovej opuštěnej ostrov, chápete? Miluju všechno a zároveň umim i všechno dost nenávidět. To mi bere dost času, vyznat se sama v sobě a tak mám to do listy na to, s jakýma lidma se chci v nejbližší době vidět, jaký chci vidět filmy a co si najít, o čem si zjistit nebo co koupit. Ale kurva. Jak to jenom říct.. Jsem nasraná. 

Jsem nasraná a chci se naučit psát články s pointou a vím, že mi to zatím nejde, tak se alespoň snažím psát cokoli. 
Chci dělat znovu pole dance, protože to jediný mě bavilo ze všech možnejch koníčků, co jsem kdy dělala. 
Chci se učit francouzsky.
Chci auto.
A nějákou brigádu, co mě bude bavit. 
A všechno má čas, to je důležitý si uvědomit. Všechno postupně a popořádku. 

Pod povrch nevidí nikdo. 

Zase to nemá smysl. 

Komentáře

  1. Skvělý..... Nevím co k tomu jiného říci.. Ano máš ještě co zdokonalovat, jelikož nějaké věty jsem si musela přečíst dvakrát, abych pochopila jak si to myslela, ale i přesto ta celková myšlenka v tom se mi velmi líbí a inspiruje...celkově ty mne velmi inspirujes a jsem moc ráda že jsem na tebe narazila.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vo hovně

Zdál se mi dost divokej, sexuální sen o moji nejlepší kamarádce a když jsem se zděšená vzbudila, ležela vedle mě, v klidu spala a pak mi přes den vyprávěla, že jsem se prej v noci chtěla tulit. Já jí o tom snu neřekla, protože mi to přišlo divný, sorry Luv. Ale ono to zas tak divný není. Dost často se nacházím v situaci, nebo jsou to spíš takový prchavý momenty, kdy dost silně pochybuju o svoji orientaci. Vím na 100%, že by mi holka nedělala problém. Proč o tom píšu? Já ani nevím, ten sen mě zasáhnul a kluci mi přijdou častokrát dost mimo. Jakoby nefungovali. Jakoby v nich tahle doba, tohle období něco rozbilo a oni si s tím prostě neví rady a neumí to spravit.  Můj poslední vztah skončil tragicky, zlomilo mě to. To je tak, když ti týpek po dvou letech řekne, že tě vlastně od začátku podváděl. To bolí. Kor když mě podezříval ze všeho možnýho a dostávala jsem sežrat věci, který jsem nikdy neudělala a doma po nocích brečela a přemýšlela nad tím, proč mi nevěří člověk pro kterýho bych

1. Ovládnutí základů meditace

Proč meditujeme?  Proč meditujeme? Meditujeme, protože tento svět nás nemůže naplnit. Takzvaný mír, který cítíme v denním životě je pět minut klidu po deseti minutách úzkosti, strachu a frustrace. Jsme stále odkázáni na milost negativnim silám, které jsou kolem nás: žárlivosti, strachu, pochybám, starostem, úzkostem a beznaději. Tyto síly jsou jako opice. Když se unaví kousáním a několik minut odpočívají říkáme, že se radujeme z míru. Ale to vůbec není skutečmý mír, protože v dalším okamžiku nás opět napadají. Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat trvalý mír, božský mír. Když ráno meditujeme z plné duše a dosáhneme míru na jedinou minutu, pak tato jediná minuta míru prostoupí celý náš den. A je-li meditace meditací nejvyššiho stupně, dosáhneme skutečného nepomíjivého míru, světla a blaženosti. Pokud cítime, že jsme spokojeni s tím, co máme a co jsme, pak nemusíme vstupovat na pole meditace. Důvod proč pricházíme k meditaci, je ten, že máme vnitřní hlad. Cítíme, že je v nás cosi